Tvořihráz si po výborném play off zajistila první místo ročníku 2014/2015. V základní části nic nenasvědčovalo tomu, že by tentot tým měl dokráčet až do finále. Se začátkem předkola play off se v týmu ale našlo obrovské odhodlání a snaha dokázat, že právě Tvořihráz patří k tomu nejlepšímu, co může ZAFL nabídnout. Na otázky týkající se nejen play off nám odpovídal Martin Vernarský:
1.Jak proběhly oslavy?
V sobotu po finále celý tým, až na výjimky, prošel město, vymetl bar za barem, a společně si zakřičel i mimo hriště. Ale hlavní oslava teprve příjde začátkem června.
2.Sehráli jste celkem 4 série, což muselo být náročné. Která z těch sérií pro vás byla nejnáročnější a proč?
Určitě to snadné nebylo, ale ono se to asi zdá být náročné, ale pro nás jako pro tým, to bylo spíš přínosem, vzhledem k tomu, že jsme společně neměli ani jeden trénink, tak nám play off včetně předkola docela dobře posloužilo jako tréninky. A nejnáročnější byla bez pochyby série s obhájci titulu, Black dogs. Ti nám nedali metr místa, míček zadarmo, dřeli, běhali do poslední vteřiny. To všichni viděli jak to bylo vyrovnané, a bylo potřeba i toho štěstí trochu.
3.Ve finálové sérii jste prohráli druhý zápas v prodloužení a za necelou hodinu vás čekal třetí, rozhodující duel. Nebyli jste trochu nervózní, že jste byli tak blízko titulu a že najednou bude další zápas?
Po pravdě v prvních minutách ta myšlenka tam byla, že by se to mohlo stát, ale hned jak náš kapitán a vedoucí zaveleli v kabině, že nesmíme prohrát, že to prostě už musíme vyhrát, když jsme to dotáhli tak daleko, tak se celý tým nabudil, a nakonec se to povedlo. Asi k tomu pomohlo i povzdechnutí Rosti Součka asi minutu před začátkem rozhodujícího zápasu: „hele ale já fakt nechci bejt druhej“
4.V sezóně jste se scházeli v malém počtu na zápasy. Co se změnilo před play off, že jste nakonec dokráčeli až k titulu?
Asi jako každý tým má problém se sejít v určitý den, a danou hodinu, tak i ten náš. Není to jednoduché dát dohromady s prací, rodinou atd. Tréňa jen poskládal dvě pětky na play off co budou hrát základ a kdyby někdo vypadl tak to doplnil. Všichni pak v tu chvíli hráli pro tým. No a pak to jak už jsem naznačil – předkolem play off pro nás začali tréninky, a hned se hrálo lépe, více jsme o sobě věděli.
5.Byl někdy v sezóně v základní části okamžik, kdy jste si řekli, že byste to letos mohli dotáhnout daleko?
V tom týmu jsem první rok, viděl jsem je hrát už i loni, tak mě tam kamarád přitáhl. A věděl jsem, že tam jsou dobří hráči, no a po prvních třech turnajích když se dařilo a byli jsme tuším na prvním místě, tak něco v kabině padlo, že máme šanci to někam dotáhnout, že se dá porazit každý. Jenže tato myšlenka rychle zmizela, když se začalo nedařit nejen ve hře, pár zápasů se zbytečně prohrálo, a také s docházkou. Když se hrálo v sedmi lidech, pokaždé s někým jiným v lajně to jde těžce. V předkole jsme tomu asi moc ještě nedávali, a řekl bych že po sérii s Black dogama jsme tomu tak nějak v pozadí mysly začali opět nejen věřit, ale i chtít.
6.Který hráč vašeho týmu by si za celou sezónu zasloužil pochválit?
Vzpomenul jsem, že tréňa na play off dal do kupy dvě pětky a všichni hráli pro tým, ať už na střídačce nebo v poli, určitě všechny, můžu chválit střelce Vacky, věčnou oporu v bráně Přemu, stratéga a motivátora Edu, Rosťu Součka že si zvykl v play off na cizí hokejku (jeho mu zlomili) a pokračovat bych mohl dál a dál, ale kdo stojí za pochvalu je Fousek (Radek Bětík). Věřte mi. Chválím ho, ale ne za to, že vždycky když viděl volnej tunel před sebou tak prosprintoval hřiště tam a zpět, ale za to, že když byl vyloučen na 2+10, v zápase s Black dogama, tak od té doby držel nervy na uzdě, a věřte mi, že to nebylo jednoduché pro něj. Asi si toho moc lidí nevšimlo, ale tím, že už se pak nenechal vyloučit, jsme nehráli žádná oslabení, která se nám moc nedařila udržet bez obdržení branky. Proto si myslím, že mu patří pochvala, a věřím, že až si to všichni přečtou, tak uznají, a řeknou si: „aha, vždyť je to pravda“